THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Posměváčci, věštící postrockovému žánru smutný konec ve slepé uličce, budou nejspíše albem „Beautiful“ překvapeni. Nadšenci s podivným názvem ABOUT TESS totiž obracejí zažitá pravidla vzhůru nohama. Šestka instrumentálních skladeb natáhnutá na plochu 35 minut totiž není zasněná, nebo melancholická a už vůbec neběží v pomalém tempu. Japonci si zřejmě při nahrávání přičichli k bílému prášku a od počátku spustili řádný odpich. ABOUT TESS zvládají své nástroje na slušné úrovni, a to jim dává možnost zahrát i ve větší rychlosti libovolné parádičky. Muzikanti exhibují, ale jejich převádění není toporné a křečovité, spíše bych řekl klaunské a rozpustilé. Vrcholem je našlapaná skladba „Imaginedit“, která odkrývá všechny trumfy kapely. Výrazná basa jede s bicími strojový (ne jednoduchý) rytmus, jako základ pro kytary, které nahrazují zpěv a starají se o zábavu. Někdy jen tak juchají a pidlikají, jindy zvážní a malují melodické obrazy, nebo jedou s basou tvrdý rif. Bubínek s dlouhým echem bije do lebky jako kladívko, svižný rytmus nutí do skoku a celý orchestrion doplňují veselé pískačky a frkačky. V druhé polovině alba se ABOUT TESS pokusí tempo občas zklidnit, ale většinou se jim to opět vymkne z rukou a končí nějakou pološílenou variací. Mezilidská chemie v souboru funguje zřejmě dokonale, protože sehranost muzikantů je úžasná. K dokonalosti jim určitě ještě kus chybí, ale to nadšení (!), které z amatérské (klubové) produkce japonských ABOUT TESS tryská, je velmi nakažlivé.
8 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Phantom Sound & Vision
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.